Ruští anarchisté o Wagnerově vzpouře

:

Prohlášení Hnutí irkutských anarchistů a Bojové organizace anarchokomunistů (BOAK)

Categories:

V brzkých hodinách 24. června se Vladimir Putin vyjádřil k Rusku ohledně rozvíjející se vzpoury wagnerovců a řekl, že vzpoura Jevgenije Prigožina “tlačí zemi k anarchii a bratrovraždě”.

Jedná se o zneužití významu slov. Bratrovražda je za Putina již dlouho pravidlem. Mučení a vraždění disidentů bylo bratrovraždou. Invaze na Ukrajinu byla bratrovraždou. Jak wagnerovci, tak ruská armáda se dlouhodobě podílejí na bratrovraždě. Anarchie je opakem bratrovraždy: je to stav, který panuje, když lidé neusilují o nadvládu nad druhými. Totalita vždy vede ke krvavým konfliktům o moc.

Při pohledu na situaci v Rusku si nelze nevzpomenout na občanskou válku, která vypukla v Súdánu mezi armádou a Rapid Support Forces (RSF) na začátku tohoto roku. Vláda, která chtěla potlačit silná osvobozenecká sociální hnutí, vybavila žoldáky z RSF, aby s nimi nakonec bojovala o vládu nad zemí.

Tento druh rozsáhlého násilí je nevyhnutelným konečným výsledkem militarizace. Tím, že vlády a korporace při potlačování sociálních nepokojů stále více spoléhají na hrubou sílu a směřují stále více prostředků do policejních a soukromých bezpečnostních složek, vytvářejí podmínky pro děsivé občanské války ve stále širším měřítku. Občanské nepokoje, které propukly v Súdánu a Rusku, mohou zítra propuknout i jinde, pokud se nám nepodaří změnit směřování naší společnosti v globálním měřítku.1

Zde jsme narychlo přeložili dvě prohlášení ruských anarchistických skupin. Obě jsou to samozřejmě skupiny působící v ilegalitě: jedna sídlí na Sibiři a druhá je Anarchokomunistická bojová organizace (BOAK), s níž jsme loni dělali rozhovor.

Hnutí irkutských anarchistů

Vydáno v ruštině zde.*

V současné situaci kolem Wagnerovy vzpoury si nemůžeme vybrat jinou stranu než sami sebe.

Totéž lze říci o velké části obyvatelstva - ani Putinův režim, ani ti, kdo s ním soupeří o moc, nebudou jednat v zájmu všech lidí v Rusku.

V současné době se můžeme připravit na celou řadu možných výsledků. Nelze vyloučit, že se do hry zapojí skupiny lidové sebeobrany, jejichž hlavním úkolem by v případě scénáře občanské války uvnitř země mohlo být organizování bezpečnosti lidí, stejně jako logistické propojení pro zajištění potravin a základních potřeb. Nikdo by neměl být zcela bezbranný proti žoldáckým vojenským formacím a ruské armádě a jednou z hlavních zbraní, které máme všichni k dispozici, je solidarita a vzájemná pomoc.

Zároveň bychom měli přemýšlet o tom, co dělat, pokud se současná státní moc ve městě Irkutsk nebo v celé Irkutské oblasti zhroutí.

Zasazujeme se o pořádání otevřených lidových rad, shromáždění a fór ke všem nejdůležitějším otázkám veřejného života, včetně ekonomiky, zásobování, ochrany přírody, lidských práv, sebeobrany, vzdělávání a městských služeb

Ve všech těchto strukturách bychom rádi viděli nezávislé výbory žen a původních obyvatel.2

Zatím sledujeme vývoj situace. Putin už mluví v televizi a říká, že se obává destrukce státního systému a nástupu “anarchie”! Jako anarchisté můžeme říci, že diktátor se anarchie bojí oprávněně: vždyť to znamená, že jeho moc a představa “ruského světa” přestanou existovat a že místo toho začne společnost fungovat podle principů samosprávy, decentralizace a federalismu.

Domníváme se, že do anarchie je u nás ještě poměrně daleko. V současné situaci však nejsme bezmocní; můžeme se připravit na vše, co se může stát, a pozorně sledovat, zda nastane okamžik, který bude příznivý pro všechny, kdo zde touží po svobodě a jsou unaveni Putinovým režimem. Rádi bychom, aby se všichni, kdo o tom uvažují, zamysleli nad tím, co by v takovém případě dělali, a spojili se s dalšími, kterým lze věřit a na které se lze spolehnout.

To je to nejmenší a nejzákladnější, co lze nyní udělat.


Bojová organizace anarchokomunistů (BOAK)

Zveřejněno v ruštině zde.

Skutečně jsme se posunuli do nové fáze tohoto dějinného zlomu. Už dávno bylo jasné, že ti na vrcholu mocenské struktury si brzy začnou jít navzájem po krku; byla to jen otázka času.

Nyní je hlavním úkolem anarchistických a osvobozeneckých hnutí v Rusku i v zahraničí konsolidovat dostupné síly, získat, co je potřeba, analyzovat současnou situaci, obnovit ztracené komunikační kanály, a být připraveni jednat.

Nelichoťme si: nástup tohoto okamžiku může nějakou dobu trvat. Od únorové revoluce (během níž se generálové podíleli na odstranění cara) do říjnové revoluce uplynulo devět měsíců. Od Kornilovovy vzpoury do Října dva měsíce.

Jedno je však jasné. Za prvé, okamžik přímé ozbrojené konfrontace je blíže než kdykoli předtím. Za druhé, ani Putinův režim, ani Prigožin nejsou našimi přáteli. V tomto boji dvou kanibalů by se anarchisté měli držet stranou - ať si navzájem ublíží, jak jen to jde. Nebudou tak moci ohrožovat lidi v budoucnu.

Ale toto období čekání na vhodný okamžik bychom měli využít v náš prospěch. A to po celou dobu, v každém okamžiku - připravovat se a zvyšovat svou připravenost jednat - ale také každou chvíli analyzovat situaci, být připraveni začít jednat a zanechat všeho, i když je připravenost nedostatečná. Protože ještě horší než začít brzy, předbíhat okamžik, je zaspat chvíli, kdy byste mohli příběh obrátit správným směrem.

Rádi bychom se také vyjádřili k tématu výzev k útokům na vojenské registrační a odvodní úřady a další vládní budovy.

S touto výzvou rozhodně nesouhlasíme. Právě teď se nepřítel připravuje na odražení útoku - nikoliv ze strany partyzánů, ale ze strany vzbouřenců se zbraněmi. Útok na takové objekty právě teď znamená plýtvání zdroji, prakticky útok na opevněné pevnosti nepřítele holýma rukama.

Partyzán musí udeřit tam, kde je říše zranitelná, ne tam, kde je pancíř. Útočte tam, kde nepřítel nečeká. Proto je právě teď možné útočit na objekty daleko od měst. Nepřítel shromáždil všechny síly k obraně? To znamená, že nemá pokryté vzdálené hranice a přístupové cesty. Útočte na plynovody a ropovody, útočte na železniční tratě vedoucí k vojenským objektům (ale daleko od nich), útočte na elektrické vedení a vodovody, které zásobují policejní a vojenské základny. Ale ne na samotné objekty, kde čeká nepřítel.

Nebo, pokud je riziko příliš velké - věnujte tento čas přípravě ozbrojeného povstání.

Živý a bojeschopný partyzán, který se může účastnit budoucích střetů, je nyní stokrát důležitější než partyzán, který hodil improvizovanou výbušninu na policajta a vystresovaný policajt ho zastřelil.

A nezapomeňte na režim protiteroristické operace.3

I když se rozhodnete nezaútočit na policistu, ale na pět kilometrů vzdálené elektrické vedení, riziko, že vás cestou chytí, se v režimu této operace mnohonásobně zvyšuje. Buďte rozumní a zbytečně neriskujte.

  1. Při zpětném pohledu nám události z 6. ledna 2021 ve Washingtonu mohou poskytnout menší předzvěst toho, jak by mohl vypadat konflikt, v němž by proti vládě Spojených států stáli krajně pravicoví policisté a vojáci. 

  2. Oblast známá jako Irkutsk se nachází na jihovýchodě Sibiře a je domovem několika domorodých národů; historie kolonizace Sibiře se zhruba shoduje s časovou osou a událostmi kolonizace tzv. amerického kontinentu. 

  3. V Moskvě, Moskevské oblasti a Voroněžské oblasti zavedla vláda 24. června režim protiteroristické operace v reakci na vzpouru Jevgenije Prigožina a společnosti Wagner.